Workshopy

Nejlepší cesta, jak si můžete vlastnoručně osahat přírodní stavitelství, dozvědět se množství cenných informací a dostat odpovědi na Vaše dotazy. Dále možnost zkonzultovat Vámi plánované projekty.

Workshopy probíhají o víkendech. Začátky jsou v pátek večer, kdy se začíná základní přednáškou o slaměných domech (historie, vlastnosti, stavební postupy, možnosti úspor, projekty, vize do budoucna, prostor pro vaše dotazy). Sobota a neděle je pak věnována praktickým nácvikům přírodního stavitelství: příprava hliněných směsí - jádrová + finální omítka, stavba slaměných stěn, výtvaření plastik, finalizová povrchů - barvení, glazování)

Po domluvě můžeme uspořádat workshop na Vaší stavbě.

SLAMĚNO-HLINĚNÁ OÁZA SVOBODY

(Zpráva o dvou letních workshopech na Hostišové)

            Víkendy ve dnech 10.-12. a 24.-26. července tohoto léta byly v mém diáři jasně vyznačeny. Konaly se totiž v Hostišové dva „workshopy“ s tématem „Stavění ze slámy, hlíny a dřeva“ u manželů Viktora a Kateřiny Karlíkových, na které jsem se dlouho před tím těšil.

           Uběhlo téměř dva měsíce od těchto událostí, ale vzpomínky jsou v mysli stále živé. Nicméně jen v krátkosti je nutné připomenout, co se na takovém „workshopu“ odehrávalo. Přijel jsem v pátek v podvečer se spacákem a nástrojem. Po vřelém uvítacím objetí pana Viktora a paní Kataríny jsem si složil batoh do dvoupatrové dřevostavby, která vznikla vedle legendárních unimobuněk Na Budkách. Jak se večer blížil, přijíždělo stále více neznámých a poměrně různorodých tváří. Nakonec nás při přednášce mladého a erudovaného architekta pana Ing. Dana Grmely sedělo přes dvacet. Lidé to byli mladí i starší, z blízké Moravy i vzdálených Čech, Prahy, Šumavy, Jičína, Brna, Ostravy i Zlínska. Ženy i muži byli ve vzácně rovnocenném poměru. Na úvod jsme se na pokyn pana Karlíka, všichni v půlkruhu usazení na balících slámy, představili jménem, původem, profesí a vlastním očekáváním. Účastnili se architekti, překladatelé, uklízečka, výtvarnice, počítačový analytik, studenti, fyzik, zaměstnanec pracovního úřadu v Ostravě atd.  Tříhodinová přednáška byla sice náročná, ale díky panu Grmelovi mi přinesla cenné informace z oboru architektury týkající se slaměno-hliněných staveb. Byla tak podnětná, že unavení cestovatelé byli schopni až do pokročilých večerních hodin zaujatě diskutovat o výhodách a zvláštnostech daného způsobu stavění. Před půlnocí, po výborné polévce, až ustal déšť, jsme se sešli na zahradě venku u ohně a komunikace plynula přirozeně všemi směry. Někteří šli spát do voňavé dřevěno-slaměné stavby dříve, jiní později. Sobotní ráno bylo naplněno snídaní, rychlým rozdělením práce a samotnou prací, kterou vedl zkušený stavař z Brna Aleš Dorazil. Míchání jemného jílu s vodou, pískem a řezankou (sláma, kterou jsem sekal v dřevěném chlívku sekačkou na trávu), příprava „jogurtu“ (jemný jíl s vodou) do koleček, příprava hrubší hlíny s řezankou do koleček, natírání jogurtu na stěny tvořené slaměnými balíky, ruční nanášení hlíny s řezankou a vytváření hrubé vnitřní omítky, dusání hlíny atd. Po vydatném a skvostně lahodném obědu, který s Katarínou připravovala její maminka, nejhodnější paní Burgerová z Květné, se pracovalo usilovně dále až do večerních hodin.

            Vzpomínám si, že nejvíce jsem byl pohlcen dusáním suchých hroudiček hlíny mezi bedněním ze dřeva. S mladou šumavskou amazonkou jsme dusali příčku půlmetrovými dřevěnými palicemi tak usilovně a s odhodláním, až jsme začali do rytmu úderů zpívat a poskakovat. Byla to více než hodinová píseň u hliněné příčky, která nás osvěžila, přestože je to práce velmi monotónní a pomalá. Těšilo mne, že vzniklá příčka bude mít na klima v koupelně takový vliv, že by se podle pana inženýra při koupání neměla ani orosit zrcadla. Sobotní večer končil tradičně ohněm a mnohovýznamovou vášnivou komunikací kolem něj. Všichni byli zdravě unaveni prací a parádně si pokecali. Já jsem byl tak zdravě unaven, že když jsem se v brzkých ranních hodinách se studenou rosou padající na prsty klouzající po klávesách mého malého věrného tahacího měchu podíval do ranního rozbřesku, cítil jsem se jako znovu narozený. Vyloudil jsem pár uspávacích tonů pro mladou ženu uléhající do spacáku u ohně a šel šťastně spát do teplem pracovníků vyhřátého slaměného domu. I krátký spánek stačil na to, aby se ještě v nedělním dopoledni udělalo hodně práce. Po opravdu vydatném obědě se účastníci rozloučili. Každý se vyjadřoval podobně nadšeně a mnoho zúčastněných se na další podobnou akci určitě vrátí. Druhý „workshop“, kterého jsem se také zúčastnil, se konal  o dva týdny později se stejným úspěchem. Dále jsem si při něm prohloubil praktické dovednosti práce s hlínou a slámou při stavění domu.

            Na závěr nesmím zapomenout na poděkování občanskému sdružení BAOBABY a speciálně celé rodině Karlíkových, která spolu se svými dětmi v Hostišové na Zlínsku vytvořila a dále vytvářet bude skutečnou oázu svobody. Podobné aktivity jsou přínosem nejen pro zúčastněné, ale rovněž pro obec a celou společnost. Stavět bydlení levně, ekologicky přínosně a s přáteli bude v budoucnosti čím dál důležitější. 

Napsáno v Praze, 8. září 2009, při úsvitu.

Mgr. Jan Svoboda

Autor článku pocházející z Malenovic na Zlínsku žije dnes v Praze a pracuje jako překladatel při generálním ředitelství pro podniky a průmysl Evropské komise.

Vysvětlivka:

Workshop je forma vzdělávací aktivity, při které lektor připraví program tak, aby prostřednictvím různých technik účastníci pomocí vlastních zkušeností a znalostí došli k výstupu, který je pro ně užitečný a využitelný v jejich další práci, praxi. Lektor je při tom většinou v roli moderátora. Výstup workshopu se formuluje díky předem danému tématu a cíli workshopu. Workshop není vhodný pro úplné začátečníky, ale slouží pro další vzdělávání a prohlubování znalostí. V průběhu workshopu není lidem představována teorie – předpokládá se, že každý má určitý teoretický základ a je schopen s ním ostatní seznámit. Díky interaktivním formám spolupráce mezi účastníky tohoto typu vzdělávání dochází k tomu, že si lidé odnášejí více podnětů pro své další praktické působení.